Historie baňkování se začala psát již ve starověku, kdy baňky patřily ke standardní výbavě léčitelů.
Baňky jsou skleněné kulovité nádoby naplněné horkým vzduchem. Ochlazováním se v nich tvoří podtlak, díky kterému se přisají na pokožku. Princip je podobný akupresuře. Terapeut najde reflexní bod ovlivňující určitý orgán v těle a ten prostřednictvím baněk „nabudí“.
Někteří označují tuto metodu za bolestivou, jiní pociťují pouze příjemný tah kůže. Při baňkování dochází popraskání drobných cévek – tyto „modřiny“ se však z těla do tří dnů ztrácí.
Říká se, že kdo baňkování jednou zkusí, už na ně nedá dopustit.
Účinky:
-
prokrvení a uvolnění těla
-
ovlivnění vnitřních orgánů
-
probuzení lymfatického systému – detoxikace
-
zmírňují či odstraňují celulitidu
-
působí proti bolesti zad a kloubů
-
pomáhají při léčbě migrény
-
pomáhají při léčbě cukrovky, vysokého krevního tlaku
-
pomáhají při zažívacích problémech
-
pomáhají při žlučníkových potížích
-
pomáhají proti bolestem provázejícím menstruační cyklus
-
při léčbě astmatického záchvatu
-
při léčbě mužské neplodnosti
-
při potížích s močovým měchýřem a ledvinami
Kdy není vhodné baňkování provádět?
-
při problémech s křečovými žilami
-
při trombóze
-
při otevřených ranách či hnisavé infekci
-
při těhotenství
-
při menstruaci
-
bezprostředně po jídle
-
na místech s mateřskými znaménky nebo s kožními defekty
Jak často by mělo být baňkování prováděno?
1x měsíčně